Mateřský jazyk a diskriminace

Vlastně bych měl dost jiných věcí na práci, ale tohle téma mě pálí na nehtech. Jako umělec bych se měl především zabývat svým uměním. V mých mladších letech to byl těžký podnik, už jen kvůli potřebě zajistit si příjem. To se nezměnilo, když jste na začátku nové kariéry. Dnes se k tomu ale jako časově náročný úkol přidává i obligátní sebepropagace.

Redaktoři a kurátoři, kteří byli ještě v dřívějších dobách dosažitelní, se stále více upevňují za úspěšná čísla, která by se již měla ukázat i jako nováček. Pamatuji si, že člověk dostal alespoň odpověď na příspěvek do tisku, rozhlasových redaktorů nebo nahrávacích společností – a nic to nestálo! Je pravda, že zejména v hudebním byznysu počet „stěžovatelů“ explodoval díky možnostem digitální hudební produkce. To se stalo prosperujícím trhem pro platformy vlastní propagace (dokonce i na knižním trhu).

No, je to tak! Je však možné poznamenat, že práh pro dosažení rentability se v důsledku toho posouvá stále dále zpět. A pak je tu další efekt, který si mnozí nevšimnou a stává se překážkou – kulturní původ a rodný jazyk umělce. To opravdu není úplně nové a starší hudebníci si budou pamatovat odpor vůči tomu, čemu se tehdy říkalo „anglo-americký kulturní imperialismus“. Ve Francii a Kanadě byly zavedeny povinné rozhlasové kvóty pro rodilé hudebníky. Odpor k dominanci anglické pop music sílil i v dalších zemích.

Na této frontě se věci znepokojivě ztišily. A to i přesto, že dominance spíše rostla, než se zmenšovala. Americké formáty Oscarů nebo Grammy dnes v přímém přenosu vysílá televize. To vše je pro neanglicky mluvící umělce dostatečně alarmující, ale ve stínu pozornosti se odehrává ještě jeden vývoj, který má pro sebepropagaci ještě vážnější důsledky.

Německé, francouzské a další kultury evolucí sebepropagace evidentně spí. Marketingových nabídek zaměřených na Evropu je překvapivě málo (samozřejmě, jako Němce, to je těžiště mého pozorování). Mezinárodní formáty (Submithub, Spotify atd.) jsou samozřejmě celosvětově otevřené, ale obecná orientace je podprahově jednoznačně zaměřena na anglický jazyk. Uvedu příklad.

Když jsem v roce 2019 zahájil svou druhou uměleckou kariéru v hudebním byznysu, téměř nevědomě a náhodně jsem si zvolil angličtinu jako jazyk komunikace a (pokud jsou k dispozici) texty písní. To hodně souviselo s mým předchozím mezinárodním působením jako jazzového trumpetisty. Angličtina je již nějakou dobu globálním „lingua franca“. A také můj marketing se bez problémů dostal na mezinárodní trh. Už s prvními skladbami jsem byl schopen dosáhnout streamovaných čísel kolem 100,000 20 – jako nováček po více než XNUMXleté pauze jako umělec!

V roce 2022 jsem vydal několik knih v němčině a uvědomil jsem si, že se ve svém rodném jazyce dokážu vyjadřovat mnohem podrobněji – což není divu. Takže od té doby jsem také psal texty německých písní. Už na začátku své pozdní kariéry jsem narazil na stovky pro mě zcela neznámých žánrů v pop music. Po 3 letech jsem se konečně usadil, což bylo důležité pro marketing, který byl silně závislý na algoritmech. Zjistil jsem, že ty správné seznamy skladeb oslovují mé mezinárodní publikum stále lépe.

Bylo mi jasné, že toto publikum by se s německy psanými texty písní enormně zredukovalo, ale více než 100 milionů potenciálních posluchačů je také dost, když vezmeme v úvahu jistě vyšší uměleckou kvalitu textů v mém rodném jazyce. Teď jsem hledal vhodné žánry a oněměl. Marketingové platformy poskytují žánry jako rozbalovací nabídku – samozřejmě v angličtině. Kromě „Deutschpopu“ tam toho moc nebylo a odpovídající playlisty byly více zaměřeny na německý Schlager. Pro sofistikovanější německé texty tu byla i škatulka s hip-hopem a okrajovými žánry. Něco jako „Alternativa“ zjevně nebylo určeno pro německy mluvící umělce.

Když jsem pak hledal vhodné poskytovatele propagace pro německy mluvící publikum, byl jsem ohromen. S tisíci a tisíci propagačních agentur se téměř žádná nespecializovala na německy mluvící publikum. Pravidlo bylo: „Každý rozumí anglicky a tady se mají vydělávat peníze plošně. S tímto verdiktem překvapivě bez komentáře souhlasili i němečtí kurátoři. Myslím, že kolegové v jiných evropských zemích budou mít stejný pocit. Anglo-americký chuťový stroj jako by ovládl celý digitální trh a ani evropské společnosti (Spotify je švédský, Deezer francouzský atd.) nenacházejí sílu (nebo vůli?) se mu postavit.

Německo samozřejmě také vyprodukovalo hvězdy, ale to nemluvím o hrdinech, kteří založili svou kariéru přes kluby a koncerty. Digitální trh je trh sám o sobě a je jediným, který generuje příjmy, které nejsou založeny na čistě zpětné práci. I se svými německými tituly oslovuji více fanoušků v USA než v Německu. Co je špatné? Jsme opravdu jen vazaly USA, jak se poválečná generace vždy obávala? Přátelství je dobré, ale pokorná závislost je na hovno. Pokud my Evropané dostaneme pár drobků z amerického hudebního trhu, není to žádná kompenzace za to, že tuzemský hudební trh zůstává uzavřen, pokud jde o velké obchody. Tady není koho vinit a pracovitost Američanů na trzích je působivá, ale na evropském jazyku chutná hořce. Nechci ani vědět, jak chutná na afrických či jiných jazýčkách.

Upozornění: Nejsem nacionalista a nemám problém s jinými kulturami a jsem rád, že se v mezinárodní komunikaci domluvím anglicky, ale naštve mě, když jsem ignorantsky diskriminován podle toho, odkud pocházím a jakým jazykem mluvím – i když je to jen nedbalost. Opravdu mi vrtá hlavou, když dokonce i v mé vlastní zemi rozhlasové stanice téměř úplně ignorují německé písně. Je nejvyšší čas znovu otevřít debatu.

Citát:
Žádný titul v němčině v Top 100 oficiálních německých žebříčků Airplay 2022.

Předseda BVMI Dr. Florian Drücke kritizuje skutečnost, že v Top 100 oficiálních německých žebříčků Airplay Charts 2022 nelze najít ani jeden německy psaný titul, čímž je stanoven nový negativní rekord trendu, na který průmysl poukazuje již léta. . Studie zároveň ukazuje, že pestrost poslouchaných žánrů, včetně německy psané hudby, je i nadále velká. V hudební nabídce rozhlasových stanic se to však nepromítá.

„Mezi 100 nejčastěji hranými tituly v německých rádiích není žádná píseň v němčině, jak ukazuje oficiální německá hitparáda Airplay 2022, kterou pro BVMI určila společnost MusicTrace. To je nové minimum po pěti v roce 2021 a šesti v roce 2020. Skutečnost, že písně v němčině nehrají v rádiích nijak zvlášť velkou roli, není nový fenomén a průmysl to v průběhu let mnohokrát řešil a kritizoval. Stanice s místním repertoárem by se podle nás mohly identifikovat a také se prosadit u posluchačů,“ cituje Drückeho tisková zpráva sdružení. „Na druhou stranu musí být jasné i to, že se zde v současné debatě o budoucnosti veřejnoprávního vysílání budeme velmi pozorně dívat a požadovat kulturní poslání, které nesplňuje silná rotace mezinárodního repertoáru. Pohled do oficiálních německých alb a žebříčků singlů stačí k tomu, aby ukázal, že německy píšící umělci jsou v této zemi velmi ceněni a žádaní, a měli by se odpovídajícím způsobem odrážet v rádiích,“ pokračuje Drücke, který varuje, že politici by se neměli dívat také pryč od tohoto problému. > Zdroj: https://www.radionews.de/bvmi-kritisiert-geringen-anteil-deutschsprachiger-titel-im-radio/

Konec citátu