Hudba a emoce

Existuje mnoho lidí, pro které je obtížné vypořádat se s emocemi. Psychická zranění nebo traumata z dětství jsou jen dva z mnoha důvodů. Ochranné mechanismy duše (např. Ironie) jsou stejně rozmanité. To ale neznamená, že tito lidé jsou bez emocí. Naopak lze pozorovat, že postiženi jsou obvykle velmi citliví lidé.

V mé divadelní hře „Od lidoopa k člověku“ hraje tato myšlenka rozhodující roli. Na povrchu je hra o inteligentním stroji, který ukazuje emoce, což vede k zábavnému zmatku. Ve své podstatě jsou však hlubokým tématem pohřbené lidské emoce.

Po dokončení práce na divadelní hře jsem se rozhodl učinit ze sociálně kritických témat nové zaměření Entprima Jazz Cosmonauts. Konkrétně jde hlavně o empatii. Obzvláště v dobách pandemie a změny klimatu v Coroně by mělo být každému racionálnímu člověku jasné, že velké problémy tohoto světa lze vyřešit pouze globálně. Je však hořkou zkušeností, že samotný rozum lidi nepřiměje jednat. Dokud nás emocionálně nepohne osud populačních skupin, s nimiž nemáme přímý kontakt, není žádný podnět k akci. Ale co to všechno má společného s hudbou?

Jsem jedním z těch lidí, kteří strávili celý život potlačováním emocí, aby přežili v boji o existenci. Teď, když sklouzávám do takzvaného důchodu, prolomí se to i proti odporu bariér, které jsem vytvořil. A to se odráží v mé hudbě. Je však patrné, že mé společensko-politické tituly mají s publikem těžké časy, zejména proto, že jsou stále okořeněné velkou porcí ironie. K čemu je ale tato ironie dobrá, když jste se smířili se svými vlastními pocity?

Má to něco společného s pravdivostí. Pokud teď v hudbě dovolím emoce, měly by být pravdivé. Pokud se však kriticky podíváme na hudební žebříčky, zjistíme, že nejzřejmější emocionální tituly často sledují výpočet prodeje. Nejúspěšnější producenti přesně vědí, jak apelovat na pocity posluchačů. A je pravděpodobnější, že budou sebelítosti než soucitem pro vzdálené, mučené lidi.

Je těžké oddělit pravdivost od podvodu, protože i mezi tituly existují pravdivé prvky, které nesou pocit před sebou téměř jako monstrance. Píseň prošpikovaná citem, napsaná profesionálními a vypočítavými tvůrci, může být poctivým umělcem přeměněna na pravdivost v celém rozsahu. Pro umělce, který vytvořil dílo od začátku do konce, však platí extrémní opatrnost.

Pomoci může ironický refrakce základního citového postoje, který je nepochybně podmínkou pravdivé hudby. Sloučit tuto ironii s citem tak, aby nebyl pohřben, je mimořádně umělecký počin. V mém tracku „Emotionplus Audiofile X-mas 1960“, který vyjde 18. prosince 2020, mám pocit, že jsem uspěl jako nikdy předtím. Byl bych rád, kdyby to diváci vnímali stejně. Skoro bych uvěřil, že ta písnička by se dotkla 4letého dítěte Horst Grabosch, i když ironii v tu chvíli nemyslel.