Sociopolitické písně a žánrové šílenství

Vždy bylo těžké najít ten správný žánr pro jeho vlastní hudbu. Zejména v době streamování je správná zásuvka důležitá pro oslovení publika a multiplikátorů (seznamy skladeb, tisk atd.).

Žádný skutečný umělec při psaní písničky nepřemýšlí o žánrech. Zvláště, když je k písni text a je učiněno prohlášení, které přesahuje známé osobní citlivosti, jako je milostná nemoc a celková únava ve světě.

Stává se velmi obtížným, když umělec experimentuje s prvky z různých uměleckých epoch. Takto umění obecně funguje. Je však hudba dnes většinou posluchačů vnímána jako umělecký předmět?

S vítězným pokrokem populární hudby ustoupil umělecký aspekt stále více do pozadí. Rozhlasové stanice vybírají hudbu podle vzoru, který je perverzí umění.

Celkové odevzdání většinovému vkusu zakazuje editorům vybírat skladby, které by mohly „rušit“. Ale narušení každodenní uniformity je jedním z nejušlechtilejších uměleckých úkolů.

Bylo zřejmé, že marketingové problémy nastanou, když jsem se nějakou dobu zaměřoval na společenskopolitická témata. Ale cítím se jako umělec a musím žít s ekonomickými důsledky svých činů.

Velmi dobře chápu, že posluchači chtějí najít svůj klid vedle záplav hororových zpráv z celého světa - v neposlední řadě v hudbě. Existují však také východiska z dilematu pro umělce a já se snažím jít jedním z těchto způsobů tím, že produkuji hudbu i pro jiné duševní situace.

Zůstává problém adresování kritických písní prostřednictvím žánrů. Bylo by načase, aby streamovací portály (Spotify atd.), Které by tam měly být pro všechny skupiny posluchačů, vytvořily žánry, které více zohledňují obsah písní.

Co takhle nálada „sociopolitická“ místo rozdělení „Chill Out“ do několika podskupin?