Volba mezi čím?

Ano, válka na Ukrajině je hrozná. Stejně strašné jako válka v Jugoslávii, válka v Sýrii a stovky válek předtím. Po hororu přichází analýza a tady se to komplikuje. Dá se samozřejmě říci, že Putin se zbláznil a že téměř celý svět útok odsuzuje – viz rezoluce OSN. Ale to je jen polovina pravdy.

Pokud k problému přistoupíme analyticky, najdeme příčinu Putinových šílených rozhodnutí v rozpadu Sovětského svazu. To se zhroutilo kvůli do očí bijící ekonomické slabosti. Většina lidí na tom byla velmi špatně a doufala ve zlepšení nezávislosti svých národů obratem k demokracii a kapitalismu jako alternativě k neúspěšnému komunismu. Nyní čekají na zlepšení. Jak dlouho je necháme čekat? Čekají 30 let. Dalších 20 nebo 100 let – navždy?

Demokracie žije z možnosti každého jednotlivce žít svůj život důstojně a mimo chudobu. To platí nejen pro bývalé sovětské republiky ve Střední Asii, ale také pro Afriku a mnoho dalších regionů. Pokud to takzvaný svobodný svět nezvládne, dojde k dalším válkám – až do jaderného zúčtování. Tyto souvislosti musíme pochopit.

Rusko v osobě Putina se chce vrátit jako světová velmoc. Proč nyní neútočí na Střední Asii (o což se již pokusil například v kavkazské válce), ale na Ukrajinu? Protože Střední Asie může počkat. Tamní lidé jsou na tom stále špatně a Rusko má dobré vyhlídky, že republiky padnou opět dobrovolně Rusku do náruče! Většina lidí na Ukrajině si však demokracii a kapitalismus zvolila zcela dobrovolně – a jejich životní podmínky se díky blízkosti Evropy skutečně zlepšily. Nebezpečí tedy je, že demokracie a kapitalismus zaručují lepší život. Putin to samozřejmě nemůže nechat stát – a ani Čína.

Čína si zvolila cestu, která promíchala dva světy. Na jedné straně komunistický mocenský aparát a na druhé ekonomické svobody. Tato cesta se zatím ukazuje jako mimořádně úspěšná – na úkor osobní svobody lidí.

Bohužel i kapitalismus ve své nejošklivější podobě ukazuje dělení obyvatelstva na velmi bohaté a velmi chudé lidi. To lze pozorovat i ve zdánlivě konsolidovaných kapitalistických demokraciích. Trump jasně demonstroval výbušniny v nich obsažené. Demokracie tedy nikdy nevyhraje konečné vítězství a museli bychom dál čekat na jaderné zúčtování.

Právě teď sedím tady ve svém ministudiu a zoufale bojuji o své osobní ekonomické přežití jako hudební producent. Vzorový příklad pro mnoho lidí v kapitalistických demokraciích. Ano, byl jsem zaneprázdněn! Po rozsáhlém akademickém hudebním vzdělání následovalo mnoho vysilujících let na jevištích tohoto světa – až do vyhoření. Poté boj o život pokračoval. Nová profese – nové štěstí – až do dalšího vyhoření. Nyní se snažím důchod doplňovat hudební produkcí.

Ano, mohu svobodně vyjádřit svůj názor. Žádné bomby mi nepadají na hlavu a mám dost jídla. Takže se mám dobře? Ne, protože jako zkušený umělec v hudební branži znovu zažívám, jak ekonomická síla drasticky omezuje můj osobní rozvoj. Takzvaní vrátní mi chtějí sundat poslední košili, než se moje produkce vůbec dostane k uchu posluchače. Takhle vypadá konkurence v kapitalismu.

Postupná privatizace (kapitalizace) kulturní krajiny znamená, že dnes více než kdy jindy pro umělce platí: „Bez finančních investic není na trhu šance“. Pro mnohé to může znít jako stěžování si na vysoké úrovni, ale jak řekl již Ovidius: „Odolejte začátkům“. Tento druh svobody nikdy nezasáhne srdce lidí. Bude-li většina populace vyloučena z osobního a ekonomického růstu kvůli nedostatku finanční síly, brzy to bude bezútěšné. Pak budeme mít na výběr pouze mezi morem a cholerou.