Můj globální přístup

Foto: NASA

21. července 1969 ve 2.56 hodin světového času vstoupil Neil Armstrong na Měsíc. V té době mi bylo 13 let. Teprve o 6 let později jsem si uvědomil rozměr této fotografie, když jsem se přestěhoval do svého prvního vlastního bytu. V krabicích jsem našel zachovalé noviny z roku 1969 s touto fotografií ve velkém formátu. Bylo to jako šok, když jsem si hluboko uvnitř uvědomil, že tohle je můj domov.

Pak přišel nevyhnutelný boj o přežití. Studium, práce, rodina, děti, práce. Pouze o 45 let později neúnavný boj o peníze končí v blízké vyhlídce na odchod do důchodu - stále blízko hranici chudoby, ale se skromným živobytím.

Po 45 letech podrobování se diktátu ekonomiky není možné najít nové zaměstnání ke zlepšení financí. Už toho mám dost. Ale stále existoval sen být umělcem, který jsem, zdá se, skončil ve 40. Ale co jsem řekl?

Pak se mi ta fotka vrátila do mysli a byl jsem šokován, jak málo se od té doby změnilo v chování lidí. Pocit společné vlasti, kterou si člověk musí pěstovat a udržovat, kde je úcta ke všemu životu samozřejmostí, byl stále daleko za nenávistí údajně cizí a útiskem slabých.

Dominující ideologie stále neustoupily světovému řádu založenému na rozumu a vědě, což je možné pomocí umělé inteligence. A lidstvo stále nezvládlo své emoce pod zděděnými vzory chování, které vznikly za zcela odlišných podmínek. Svět se změnil mnohem více díky vědě a technologii, než nám kážou strážci minulosti. A mnozí jim stále věří, místo aby použili úsilí myšlení a informací.

Pro většinu žijících, líných bláznů už bude pozdě, ale každý, kdo dokáže pojmenovat věci svým intelektem, je vyzván, aby nového ducha zasadil do mozků příštích generací. Aby bylo možné učinit další krok v evoluci, musí se to stát často a nepřetržitě.

A to je přesně to, co umělec dokáže. A to je přesně to, co teď dělám.