Umělá inteligence (AI) a emoce

Využití umělé inteligence v hudební produkci se stalo horkým tématem. Navenek jde o autorský zákon, ale skrývá se v něm obvinění, že je morálně zavrženíhodné, aby umělci při výrobě používali umělou inteligenci. Dostatečný důvod k tomu, aby se k tomu dotyčná osoba vyjádřila. Jmenuji se Horst Grabosch a jsem autorem knih a hudebním producentem Entprima Publishing označení.

Jako zvídavý člověk, producent elektronické hudby a bývalý profesionální hudebník a později informační technolog se zabývám používáním strojů/počítačů od okamžiku, kdy se technologie vyvinula do bodu, kdy to byla užitečná pomůcka. Zpočátku šlo v podstatě o notační techniku, poté s příchodem digitálních audio pracovních stanic o produkci dem a od roku 2020 o celý produkční řetězec elektronické pop music. Využití strojů tedy skutečně není novým oborem a brzy byly slyšet hlasy odsuzující používání elektroniky v hudbě. Již dříve šlo o „duši hudby“. Je zajímavé, že tito nostalgičtí kritici se s analýzou toho, co tvoří „duši hudby“ vůbec neobtěžovali. Běžného posluchače to moc nezajímalo, protože vstřebával pocity z inscenace tak, jak je osobně v inscenaci našel. Velmi moudré rozhodnutí, protože ve sboru hudebních strážců morálky se nacházely stále absurdnější aspekty, které volaly po zatracení bez jakéhokoli filozofického základu.

Vzhledem k tomu, že pop music je silně ovlivněna slávou, posluchači také někdy za hudebními výsledky postrádali lidský idol, ale to je pouze marketingový aspekt, který byl zcela kompenzován příchodem DJů na pódia, alespoň v elektronické taneční hudbě. Jak se strojová podpora rozšiřovala, tisíce amatérských hudebníků viděly svou šanci produkovat hudbu a publikovat ji na streamovacích portálech. Většina z nich samozřejmě nedokázala zaplnit ani koupelnu ventilátory, a tak producenti zůstali bez tváře. Postavy bez tváře se většinou vyhýbají kritice, ale některým se dokonce podařilo dosáhnout snesitelného úspěchu ve zcela novém světě konzumace zvuku poháněného náladovými seznamy skladeb. Spousta neúspěšných „učených“ muzikantů měla ve tváři vepsanou závist. Mnozí skočili do rozjetého vlaku, protože jako vystudovaní hudebníci pro ně bylo samozřejmě ještě snazší produkovat elektronicky, ale naprostý objem produkce způsobil, že se jejich díla propadla do země nikoho. Aby toho nebylo málo, umělá inteligence se nyní dostala do bodu, kdy dokáže za chodu produkovat kompletní skladby včetně textů. Mezi producenty, kteří dosud nedosáhli soustavné algoritmické pozornosti, se šíří zoufalství, zejména proto, že je třeba se obávat, že písně může na trh vrhnout prakticky kdokoli. Vize hororu pro všechny hudební producenty.

Většina posluchačů ani neví, co se děje v zákulisí a je jim to vlastně jedno, hlavní je, že i nadále nacházejí dostatek skladeb pro své potřeby a v rámci jejich předplatitelských modelů jsou jich nyní miliony. Tito posluchači jsou však cílovou skupinou většiny zoufalých producentů. Nyní se mohou připojit ke stále rostoucímu počtu malířů náladového zvuku nebo produkovat písně s takovou duší, že vyčnívají z davu. Musí vyniknout natolik, aby kompenzovaly jak nedostatek skutečné „tváře“, tak nedostatek skutečného charakterního hlasu. Japonci již působivě ukázali, jak je to možné s umělými hlasy a avatary, které však vyžadovaly velký výpočetní výkon a programátorské znalosti, a byly tedy odpovídajícím způsobem nákladné. Rychlý rozvoj umělé inteligence nyní otevřel tuto stavebnici nebo Pandořinu skříňku, jak si někteří lidé myslí, pro každého.

Je na nás, co si z toho uděláme. Umělé inteligence se nemusíme bát, protože dělá pouze to, co výrobci vždy dělali, napodobuje úspěšné modely a případně při tom nachází nové kombinace – pouze umělá inteligence to dokáže během několika sekund. Producenti, kteří se touto cestou vydají, musí přinést mimořádné výsledky, ale nemuseli tak činit již za „starých dobrých časů“, aby byli úspěšní? Co je tedy v tomto ohledu nového?

Je to cesta k výsledku a v tom se skrývá úžasná příležitost, kterou nám hudební produkce za pomoci umělé inteligence přináší. Jako producent už nemusíte trávit čas učením se žánrově specifických produkčních detailů, protože AI to prostě umí lépe, protože analyzovala miliony vzorů z hlediska úspěchu. To znamená, že se můžete zcela soustředit na svůj záměr, pokud jde o vyvolání pocitů v posluchači – a to byl vždy záměr hudby. Musíte tvarovat a vyprávět svůj příběh. To samozřejmě znamená, že AI umístíte na sedadlo řidiče jen částečně a nikdy se nevzdáváte odpovědnosti za výsledek. Zda s ním pak uspějete, záleží pouze na dvou otázkách. Chce posluchač zůstat v povrchnosti zvyku, nebo je ochoten zapojit se do vašeho příběhu. Podle mého názoru velmi ubohá a téměř filozofická redukce faktorů hudebního úspěchu. Co se týče reklamy a marketingu, téměř nic se nemění – téměř. Naskočil jsem do rozjetého vlaku hudby podporované umělou inteligencí s příchodem chatGPT a mohu poukázat na výsledky, které již vyšly jako singly a brzy vyjdou celé jako album. Já sám se písně posunuly více, než byly dříve vytvořeny. Vzhledem k intenzitě mých osobních zásahů do písní to sice nebyla úspora času (a autorství z hlediska autorských práv je tedy jasné), ale nesmírně to rozšířilo mou sadu nástrojů jako vypravěče a hledače duší – a proto jsem určitě u toho vydržím.